Tak jsem si říkala, humorem ke zdraví, a nakonec tahle kapitolka ani moc vtipná není. je taková...

no, snad jsem ti radost udělala aspoň trochu, Jul.

kapitola pro tebe. brzo se uzdrav, a ať tě to moc nebolí. všichni se na tebe těšíme.

PS: myslím, že tu zavedu opatření sedmi komentářů, jinak nic. bylo to trochu zklamání, pět komentů u předchozí kapitoly. asi jsem se nechala moc rozmazlit Barvičkami...

Ale sedm komentářů jistě zvládnete, je tu víkend! budete muset, jinak nebude nic!

PPS: dejte mi prosím ránu z milosti. prosím...

Tak, konečně jsem se prokousala skoro všema sešitama a opakováním.

No, nebudu zdržovat o tom, jak se učím.

A teď - kapitola pro Surynku, ke spřátelení. Nakonec jsem se rozhodla to takhle useknout. konečně se mi povedlo napsat něco legračního.

Říkala jsem si, že bych zas dneska mohla napsat kousek Věštby, a zjistila jsem, že jsem se zasekla na mrtvým bodě. Nevím, jak navázat. No, a tak jsem se nakonec pustila do Barviček. Možná je to takové trošku zmatkovité, ale celkově to myslím vyzní docela obstojně.

(Prostě se mi nechce čekat, až Annie napíše novou kapitolu PPP)

Věnováno každému, kdo mě v psaní nepovažuje za ztracenej případ - jestli tu ještě někdo takový může být.

možná je to hloupost, ale já strašně ulítávám na kaligrafii a různých typech písma a dneska jsem si udělala radost. prostě jsem šmejdila po internetu a stahovala jsem si různé fonty, nakonec jich je asi dvacet a nejspíš je nikdy nepoužiju, protože jsou hrozně složitý a k ikonkám se moc nehodí, ale mám z toho dobrou náladu. teď to asi moc vidět není, ale já strašně nemám ráda takové ty jednoduché, ničím nezajímavé typy písma, možná ještě tak nějaké s patkami, ale jinak je prostě strašně nemám ráda. naopak děsně miluju všechny možné skripty a ruční písma a podobně.

no, u mě je kaligrafie dost problémová záležitost. na jednu stranu se mi hrozně líbí a obdivuju každého, kdo umí krásně psát, na druhou stranu - a to je ta hrozná katastrofa - já k nim nikdy patřit nebudu. protože a poněvadž jsem levák. musela bych se buď přeučit na pravou (což jsem poněkud bezúspěšně zkoušela), nebo se naučit tu levou nějak zkroutit. to, že jsem kvůli svý zatracený pitomý ruce nemohla hrát na housle, to jsem ještě nějak překousla, ale...

pardon, nebudu vás rušit od četby. pokud se vám s tím chce ztrácet čas.

Jak jsem Annie slíbila, tu je nová kapitola. Trošku kratší, než ta přechozí a asi dost nudná, ale po téhle už to nabere spád, slibuju...

Takže věnováno Annie ;-)

jo, nedivte se prosím Hermionině chování, později se to vysvětlí.

Tak, hotovo. Má to skoro tři stránky, ale jako nemocná můžu dýl nepozorovaně sedět u počítače.

Konečně jste se dočkaly. Putovní povídka začíná, a tak teď můžete začít dotvářet své postavy, kdo jste je ještě nevymyslel.

Pište je TADY.