2. Znamení

8. února 2012 v 14:46 | Maitsuki | V barvách lva a hada

Jak jsem Annie slíbila, tu je nová kapitola. Trošku kratší, než ta přechozí a asi dost nudná, ale po téhle už to nabere spád, slibuju...

Takže věnováno Annie ;-)

jo, nedivte se prosím Hermionině chování, později se to vysvětlí.

Draco bezmyšlenkovitě míchal polévku, kterou ještě ani neochutnal a mrzutě vrhal pohledy po mladé mudlovské rodině.

Po chvilce už to nevydržel, praštil lžící a vykřikl: "Můžete ty mrňata nějak uklidnit?"

Už tak nervózní matka se pokoušela přimět k tichu alespoň to nejmenší, tříletou dívenku, která krála lžičkou na talíř a zpívala k tomu, ale naprosto bezúspěšně, a otec chytal dva pěti nebo šesti leté kluky, kteří skládali z ubrousků vlaštovky, házeli je po sobě i ostatních hostech, ale nedopadl o nic líp než jeho manželka.

Nakonec si povzdychl a odtáhl celou svou rodinu na terasu.

Draco se rozhlédl po nyní podivně tichém sálu, zavrtěl hlavou a konečně se začal věnovat polévce. Ačkoli už trošku vychladla, byla naprosto vynikající. Možná, že dokonce lepší, než od Dobbyho, napadlo ho na chvilku. To se však těžko porovnává, když už tak dlouho nic od něj neochutnal a ani k tomu nebude mít příležitost. Chudák Dobby, poznal dřív než on správnou stranu, ale zaplatil za to životem.

Potřásl hlavou, aby vyhnal chmurné myšlenky na mrtvého domácího skřítka, kterého měl vlastně docela rád, a začal si prohlížet ostatní hosty.

Nedaleko něj seděl postarší manželský pár, nevšímali si nikoho jiného a o něčem zaujatě rozprávěli, pak tu byl nějaký tmavovlasý pán s nervózním výrazem ve tváři, dvě upovídané kamarádky, nicméně nedělaly skoro žádný hluk oproti těm mudlovským dětem.

Pak tu bylo ještě několik dalších mudlů, kteří seděli za jeho zády a ti ho nezajímali vůbec.

A pak...

Grangerová.

Ze svého místa na ni velice dobře viděl.

Vedle talíře s polévkou měla položenou nějakou tlustou bichli - jako kdyby dělal něco jiného, než četla, odfrkl si - ale nezdálo se, že by ji momentálně zajímala. Právě se rozesmála.

Čemupak asi?

Vedle ní seděl jeho nadřízený, kolega z Ministerstva, oddělení mezinárodní komunikace, Paul Stoner, a něco jí vyprávěl.

Mírně uraženě si uvědomil, že takhle se smála, jen když mluvila se svými nejlepšími kamarády, Ronem a Harrym.

A teď něco vypráví ona. Brzy se v obou tvářích rýsuje pobavený úsměv.

A teď ji vzal za ruku. A ona s tím nic neudělala! Vždyť je přece zasnoubená!

Ne, teď ji nenápadně odstrčila.

Začal si dosti výrazně uvědomovat, jak se mu to nelíbí. Vždycky chtěl být první, i u dívek, a to, že Grangerová je nejhezčí holka v pensionu, a přesto, že je zasnoubená s tím zrzounem Weasleym, se takhle chová k někomu jinému než k němu, ho docela citelně vytáčelo.

Jasně, pokud by na místě Paula byl on, to by mu nijak nevadilo, spíš by to byla taková milá lichotka.

Z mrzutých myšlenek ho vytrhl až příchod paní Thornerové, která překvapivě čiperně roznášela tácy s hlavním chodem, a jeden z nich brzy přistál před ním.

Zamručel něco, co by se dalo vyložit jako děkuju, a spokojeně začal jíst. Jeho žaludek rád zaregistroval, že dostal dvojitou porci knedlíků, jak si přál.

Umínil si ale, že příště si musí sednout jinam, protože pohled na Grangerovou vesele se bavící s Paulem ho dosti vytáčel a kazil mu chuť k jídlu.

Když odložil příbory a paní Thornerové, čili kuchařce pochválil vynikající jídlo, a tak na její tváři vykouzlil ještě větší úsměv než obvykle, vyšel po schodech nahoru.

Ti dva už tam byli.

Zas mu zkazili náladu.

Paul právě galantně Hermioně otevřel dveře a políbil jí ruku, ona se zachichotala, čermovlasý mladík ji ale hned pustil, aby ji sevřel v náručí a pořádně ji políbil.

A Grangerová si to k jeho údivu nechala líbit!

"Co by si asi pomyslel Weasley?" prolétlo mu hlavou.

"No ten by tu ještě chyběl. Ještě sem motej někoho dalšího," napomenul se v duchu.

Díky hudrání málem přehlédl, že ho vystrčila ze dveří a tichounce mu přibouchla dveře před nosem.

Paul se otočil a vmžiku mu potěšený výraz nahradila vážná tvář.

Draco se rychle zeptal: "Cos to s ní udělal? Nikdy se takhle divně nechovala."

Paul se na chvilku ušklíbl a samolibě vysvětlil: "Pár kouzlíček, možná zakázaných. Některé bys znát mohl, jiné jsou mé tajemství."

Zas se zatvářil vážně a řekl: "Potřebuju s tebou mluvit o něčem důležitém."

Vyhrnul si rukáv - a Draco zalapal po dechu.

Na Paulově levém předloktí...

...se skvělo...

...Znamení zla.