Tak jsem si říkala, humorem ke zdraví, a nakonec tahle kapitolka ani moc vtipná není. je taková...
no, snad jsem ti radost udělala aspoň trochu, Jul.
kapitola pro tebe. brzo se uzdrav, a ať tě to moc nebolí. všichni se na tebe těšíme.
PS: myslím, že tu zavedu opatření sedmi komentářů, jinak nic. bylo to trochu zklamání, pět komentů u předchozí kapitoly. asi jsem se nechala moc rozmazlit Barvičkami...
Ale sedm komentářů jistě zvládnete, je tu víkend! budete muset, jinak nebude nic!
PPS: dejte mi prosím ránu z milosti. prosím...
Toho rána vyletěl z postele Harry rychleji, než bys řekl famfrpál. Ne že by někdy vyspával dlouho, to ne, lumpárny ho budily celkem brzy, ale dnes...
bude lítat! A schválně, jestli se bude Grangerová řídit jeho radami! Samozřejmě že ne, i blbý by poznal, na jakou stranu koštěte se sedá, a krom toho bude učitelka všechno vysvětlovat.
A kdyby se nachytala...
no, aspoň bude legrace.
A měl by vymyslet nějakou lumpárnu na Malfoye, už dlouho mu nic neprovedl.
Začal třást s Ronem: "Budíček! Honem pro koště!"
Třesený pomalu rozlepil jedno oko a zamumlal: "Klídek, snad nejdřív na snídani."
Harry se rozesmál: "Ty nenažranče! Klidně."
Ron se olízl při představě jídla a vyskočil taky, jen trochu pomaleji - dřív než bys řekl Nimbus 2000, nejmodernější koště, které si oba přáli.
Ustrojili se do uniforem - "Harry, to už si zas nebudeš čistit zuby?" - a závodili, který z nich dřív doběhne do jídelny, strkali se na schodech a oba, přetlačujíce se, vlétli do dveří nastejno, rozplácli se a rozbili si nos o talíř s jídlem, který zrovna přilétal z kuchyně.
Harry si podrbal bouli a uchichtl se: "To nám nevyšlo, co?"
~*~*~
Ládovali se jak diví, tu se objevila Hermiona, podivně bledá, a ani jim nevyčítala, že prskají drobky.
Zato Harry se hned rozesmál, když ji uviděl.
"To se těšíme na lítání, co?"
Dotyčná se zatvářila jako kdyby kousla do citronu a ironicky štěkla: "Opravdu už se nemůžu dočkat!"
Harry povytáhl obočí a vyhrkl: "Tak trochu života do toho umírání! Dnes nás čeká nejlepší předmět!"
Rozchechtal se a trochu se zaklonil - jenže na něco zapomněl.
Celou Velkou síní se rozlehla ta rána, jak pozpátku žuchl na zem.
Zvedl se a hudroval: "Proklít tuhle lavici! Za to, že nemá opěradlo! Grr!"
Dokonce i nezvózní a poplašené Grangerové cukly koutky, jak se musela usmát.
Harrymu ale dlouho nazlobený výraz nevydržel. Rozesmál se s ostatními.
~*~*~
"Vytáhněte si košťata z přístěnku!" zavelela madame Hoochová, učitelka létání.
Draco Malfoy brblal (a nechal se při tom slyšet celou třídou): "To jsou mizerný košťata! Proč nesmím mít svý? Táta by mi koupil Nimbus dva tácy!"
Harry do něj šťouchl a s typicky lišáckým výrazem to okomentoval: "No jen se předváděj, Malfoy, jakej jsi snob. Holky na to ohromně letí!"
Vždy bledý Draco mírně zrůžověl a chystal se mu neméně peprně odpovědět, naštěstí to ale nestihl, protože je madame zarazila: "Žádné hádky, pánové!"
Pak pískla na píšťalku, přikázala jim seřadit se a důrazně říkala: "Létání je nebezpečný sport, zvlášť pro ty, kteří to neumějí. Proto budu ve svých hodinách vyžadovat naprostou kázeň."
Přerušil ji výkřik: "Vzhůru!"
A pak znovu vztekle: "Vzhůru! No tak! Řekla jsem vzhůru!"
Konečně se líné koště zvedlo - a dotyčná stála přesně tak, jak Harry vysvětloval.
"Okamžitě slezte z toho koštěte! Ještě jsem nedala povel k letu!" štěkla učitelka, ale Hermiona už naklonila koště, odrazila se a poručila: "Leť!"
Vzápětí vystřelila do oblak.
Ron dodnes prohlašuje, že ten její výkřik a výraz ve tváři byl nejhorší zážitek jeho života. Dokonce ani Harry se nesmál.
"To snad ne! Zůstaňte tu, kdo se vznese, bude vyloučen," zadrmolila a rozletěla se za ječící dívkou směrem k Zapovězenému lesu.
~*~*~
Draco se ostražitě rozhlédl, a když neviděl žádné nebezpečí v podobě přicházejícího učitele, samolibě se zašklebil a afektovaně pronesl: "Co kdybychom si dali závod, Pottere?"
Než Harry stačil odpovědět, udělal to za něj Ron: "Ani nápad, Hoochová to zakázala."
Blonďák nadneseně protáhl: "Copak, copak? Weasley se bojí o body koleje? Nebo dokonce vyloučení? A Potter má strach, že ho porazím?"
Ronovi zrudly uši a Harry vykřikl: "Ty a porazit mě? Dovol, abych se zasmál! Uvidíš!"
Naštvaně se odrazil a vylétl do oblak, nevšímaje si Malfoye, který nejprv mířil k oblakům, pak ale zas prudce k zemi a vznášel se sotva metr vysoko.
Ani tam ale dlouho nevydržel. V poslední chvilku přistál, zatímco sem přikráčela naštvaná Gonagalová.
"Okamžitě dolů, POTTERE! To jsem ještě nikdy neviděla!" křičela na něj.
Harry okamžitě poznal, že tu přestává všechna legrace. Schlíple a pomalinku se blížil k zemi.
"Půjdete se mnou, Pottere," štěkla na něj profesorka.
Ještě než odešli, stačil blonďatý chlapec pošeptat tomu tmavovlasému: "A kdo vyhrál?"
nakonec to ani moc vtipně nekončí (to bude tím, že mám blbou náladu), ale ono se to rozmotá, uvidíte. tak co, Jul, pobavila jsem tě aspoň trochu?
Juliet Rocks | 
A Ron je děsnej slušňák! 
jak vlítli do Velké síně i to, jak žuchl ze židle, což tu sice už jednou bylo, ale pořád to plní vtipný úkol 
Lilly Potter ml. | 14. května 2012 v 18:32 | 
Dokonalá kapitolka! :) Náhodou, vážně byla vtipná, hlavně ten začátek.
Tu Hermionu si dokážu živě představit. 
Tahle povídka je prostě jednoznačně suprová a skvělá! Ten popis i děj, no prostě všechno!!! 
Šíleně se těším na pokračování. 
