Naděje umírá poslední... - Články http://povidky-maitsuki.blog.cz/ cs Prapodivná bedýnka <div>Další ze série mých drabblí, tentokrát přímo určená pro Cassiopeiu Blackovou ke spřátelení. Snažila jsem se vymyslet něco s Bellou, a jediné, co mě napadlo, je tohle.</div><div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/636/504/b410722d7c_85730096_o2.jpg" /></div><div>Inspirováno především mistrovstvím světa v hokeji. Představte si, podařilo se nám přemluvit učitelku z angliny a koukali jsme na hokej! a včera jsem koukala na zápas až skoro do dneška, takže jsem úplně hotová...</div><hr /><div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/148/322/eae32c3477_81598741_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>Vystrašenou mudlovskou rodinku vyřídila jediným zeleným paprskem, samozřejmě poté, co si trochu procvičila kletbu Cruciatus.</div><div><br /></div><div>Spokojeně se rozhlédla a na okamžik se zaposlouchala do ticha, které se kolem ní rozhostilo. Ostatní Smrtijedi plenili jinde a bylo to jejím výsostným právem zabrat si dům jen pro sebe, pokud bude chtít.</div><div><br /></div><div>Očekávané ticho ale přerušil jakýsi zastřený hlas.</div><div><br /></div><div>Že by snad někoho přehlédla? Není možná!</div><div><br /></div><div>Přesto se vydala směrem, odkud zvuk přicházel. Pomalu strčila do dveří, napřáhla hůlku a...</div><div><br /></div><div>---</div><div><br /></div><div>Ať se rozhlížel, jak chtěl, nikde ji neviděl. Bylo to divné, protože obvykle na sebe čekávat nenechala, proto radši zamířil k domu, který si vybrala.</div><div><br /></div><div>A hned za vstupními dveřmi ho přivítal křik. Nebo by se to spíš dalo přirovnat k hordě famfrpálových fanoušků. Ale ten hlas poznával.</div><div><br /></div><div>Nadechl se, aby si dodal odvahy, a vstoupil do místnosti, odkud ji slyšel - teď už si byl jistý - fandit, přesto ho nic nemohlo připravit na následující výjev.</div><div><br /></div><div>Poskakovala před malou prapodivnou bedýnkou, ve které se pohybovali barevní hráči, a které říkali mudlové televize, mávala hůlkou a křičela: "No tak, dej gól! To snad není možný! Imperio! Dej gól!"</div><div><br /></div><div>A jako kdyby ji ten přístroj poslechl, zaburácelo z něj: "GÓL!!!!"</div><div><br /></div><div>Všechno ale přehlušil ženský hlas: "GÓÓÓÓL!!!!!!"</div><div><br /></div><div>Draco se ještě jednou podíval na obrazovku a nesměle ji upozornil: "Teto, ty fandíš soupeřům..."</div> http://povidky-maitsuki.blog.cz/1205/prapodivna-bedynka http://povidky-maitsuki.blog.cz/1205/prapodivna-bedynka Drabble Fri, 18 May 2012 18:50:59 +0200 In nomine Patris <div>Napsat tuhle povídku pro mě nebylo zrovna dvakrát jednosuché, zvlášť po těch mých výbuších, ale dnes jsem prožila takový krásný zážitek, že jsem se rozhodla, a je tu.</div><div>Pro ty, kteří to nevědí, In nomine Patris znamená latinsky Ve jménu Otce a říká se to, když se křižujeme.</div><div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/257/345/22ecb18df2_85694992_o2.jpg" /></div><div>Věnováno Illienel a Clarett, dvěma osobám, které se za mě modlí, a myslím, že právě díky tomu jsem začala z té příšerné jámy beznaděje a zoufalství dostávat. Má vděčnost se nedá vyjádřit slovy...</div><hr /><div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/148/322/eae32c3477_81598741_o2.jpg" /> </div><div>"<em>Jste křesťanka? Věříte v Boha?"</em></div><div><br /></div><div><em>Ano, nastal ten okamžik, na který jsem čekala už dlouho. Ježíši, pomoz mi, prosím! Když zemřít, tak v Tvém jménu.</em></div><div><br /></div><div><em>Teď není čas se bát. Spolkla jsem svůj strach a napřímila se. Očima zavázanýma špinavým hadrem jsem se aspoň pokusila podívat se k nim a hlasem, o nemž jsem doufala, že se netřese, jsem pečlivě vyslovila: "Věřím. Věřím, že mne spasil a že vy můžete zničit jen mou tělesnou schránku, já teď ale půjdu za Ním."</em></div><div><br /></div><div>"<em>PAL!"</em></div><div><br /></div><div><em>A pak už jen tupé údery, které protrhy mé srdce...</em></div><div><br /></div><div><em>---</em></div><div><br /></div><div>Napadlo mě, jak by to bylo snadné, vyznat svou víru tváří v tvář smrti, splnit si svůj dávný sen a zemřít pro Něj. Rozhodně snadnější, než pak od některých spolužáků nést následky. Ale to bude má oběť.</div><div><br /></div><div>A ta otázka tu pořád visela a já musela odpovědět.</div><div><br /></div><div>Hrdě jsem pronesla: "Věřím. Věřím, že nás svou smrtí na kříži zachránil před věčným zatracením. Mne, i vás. Pokud o to stojíte."</div><div><br /></div><div>Dokázala jsem to! Ježíši, jak moc bych chtěla být tou solí země a světlem světa, jak jsi řekl Ty. Nevím, jak moc se mi to daří, ale už nechci tajit, že tě znám.</div><div><br /></div><div>Amen.</div><div style="text-align:center"><br /></div> http://povidky-maitsuki.blog.cz/1205/in-nomine-patris http://povidky-maitsuki.blog.cz/1205/in-nomine-patris Wed, 16 May 2012 18:09:14 +0200 Zášť <div>Mám se perfektně, byly jsme totiž s Juliet na výletě v Praze (do knihkupectví :D) a taky jsme vymyslely spoustu skvělých plánů ;-)</div><div>Tahle povídka asi tak úplně nezapadá, ale nějak namátkou jsem doma otevřela HP a Fénixův řád a přečetla si zrovna tu část s Petunií. A tolik mě dojala, najednou jsem pochopila její pocity a veškerou tu zoufalou zahořklost, snad i zášť vůči Lily i všem kouzelníkům... a rázem postoupila mezi moje oblíbené postavy.</div><div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/474/400/5117e99449_85606819_o2.jpg" /></div><div>Vím, že tohle drabble není nic moc, ale snažila jsem se, a chtěla bych ho věnovat Juliet jako poděkování.</div><hr /><div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/148/322/eae32c3477_81598741_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>V roztřesených rukou svírala list pergamenu. Dopis z Bradavic. Stejně jako její slza kutálející se po tváři se i v její hlavě rodila myšlenka: "Proč jen ona? Proč ne já?"</div><div><br /></div><div>Co na tom, že dopis byl psán zdvořile? Stejně byl zamítavý.</div><div><br /></div><div>Proč Lily? A co já? Kdo stojí o mě? Odtamtud mě stejně vyhodili. Má mě vůbec někdo rád?</div><div><br /></div><div>---</div><div><br /></div><div>"<em>Mami, koukni! Z té příšerně těžké písemky jsem dostala jedničku! Koukej!"</em></div><div><br /></div><div>"<em>Počkej Petty, teď na tebe nemám čas. Lily, kde jsi? Přišel ti další dopis z Bradavic! Jedeme do Příčné ulice!"</em></div><div><br /></div><div>"<em>Mami! Poslouchej mě!"</em></div><div><br /></div><div>"<em>Počkej tu na nás, zlatíčko, za chvilku se vrátíme."</em></div><div><br /></div><div>"<em>Mami, slyšelas mě vůbec?"</em></div><div><br /></div><div><em>Dveře se zabouchly. A nic. Žádná odezva.</em></div><div><br /></div><div><em>---</em></div><div><br /></div><div>Nikdo o mě nestojí. Nikdo mě nemá rád. Ani rodiče. To je jen samé Lily sem, Lily tam, ale co já? Nevidí snad, jak zoufale toužím aspoň po ždibíčku uznání?</div><div><br /></div><div>Kdo mě má rád?</div><div><br /></div><div>Lily. A zrovna ona je zdrojem mého zoufalství.</div><div><br /></div><div>Proč?</div><div><br /></div><div>A co já?</div><div><br /></div><div>Nesnáším ji! Ji má rád každý, mě nikdo. Nikdo...</div><div><br /></div><div>Ale proč? Proč o mě nikdo nestojí? Nenávidím ji! A sebe nenávidím taky... jsem prostě míň než ona... a navěky zůstanu...</div><div><br /></div><div><br /></div><div>PS: myslím, že se mi ta ikonka docela povedla. sice si to jen myslím, ale...</div><div>PPS: mnohonásobně vám děkuji za to ohromné množství komentářů, až úplně přechází zrak. skoro ani je nestíhám číst!</div> http://povidky-maitsuki.blog.cz/1205/zast http://povidky-maitsuki.blog.cz/1205/zast Drabble Sat, 12 May 2012 19:25:10 +0200 Prolog <div>A prolog je na světě! Je o něco hororovější, než jsem měla v plánu, ale ten menší zádrhel se mi už podařilo vyřešit, a navíc je to úspěšně postavené tak aby se z toho dalo o budoucím ději vyčíst velký houby.</div><div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/004/128/e4a27127f6_85516332_o2.jpg" /></div><div>Věnováno Alithee, která mi vždycky tuhle povídku připomněla, a tak už se dočkala, a taky jsme spolu konzultovaly začátek prologu.</div><hr /><div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/148/322/eae32c3477_81598741_o2.jpg" /></div><div>Nad klidnou krajinu se pomalu vyhoupl bledý měsíční kotouč a jeho paprsky propazily mezi cáry šerých mraků. Jeho světlo zahánělo temné stíny zpět mezi stromy, tyčící se v mase lesa jako paže umírajících zdvižené v posledním zoufalém gestu, a vše pohlcovalo všudyvládné ticho.</div><div><br /></div><div>Přesto byl obvyklý poklid něčím narušen, přítomnost něčeho děsivého nenechávala měsíc v klidu odpočívat...</div><div><br /></div><div>Začínaly se oživovat dávné vzpomínky, vzpomínky na vraždy, velkou bitvu, pach krve znovu dráždil zvěř v nozdrách, nedovolujíc jim klidně spočinout.</div><div><br /></div><div>Po tolika letech se vrátili.</div><div><br /></div><div>Služebníci Muže s hadí tváří, blížili se k místu, kde před tolika dlouhými lety prolévali krev...</div><div><br /></div><div>Krev nevinných, krev obránců, krev, která z jejich rukou nikdy nebyla smyta spravedlivým trestem.</div><div><br /></div><div>Poslední, kteří unikli prstu spravedlnosti...</div><div><br /></div><div>I sama luna se zachvěla pod vahou jejich viny a pomalu se skryla za háv mraků. Krajina se tiše ponořila do vzpomínámí na události, jež měly být navždy zapomenuty...</div><div><br /></div><div><em>Křečovitě sevřela svými dlouhými prsty zábradlí nejvyšší věže. Přišel čas sestoupit od svých milovaných chladných hvězd zpět do reality. Přišel čas dokázat, že i ti se znakem Hada mohou stát na straně dobra, aniž by předtím prošli jejím temnějším protějškem. Přišel čas naplnit svůj slib a zapojit se do Poslední bitvy.</em></div><div><br /></div><div><em>Prsty pomalu obemkla hladké dřevo a scházela dolů. Už k ní doléhal tlumený zvuk boje. Tam na ni čeká smrt nebo svoboda. Neexistovala žádná jiná varianta.</em></div><div><br /></div><div><em>Opět poteče krev, jako tolikrát předtím.</em></div><div><br /></div><div><em>Mimoděk si vzpomněla na události Tajemné komnaty. Je to už téměř šest let, ale pamatovala si to, jako kdyby se všechno událo včera. Vskutku, krásné věci se tu děly hned poté, co se sem po všech těch letech vrátila, aby tu vyučovala svůj milovaný předmět.</em></div><div><br /></div><div><em>Prošla ohromnými dveřmi vylomenými z pantů.</em></div><div><br /></div><div><em>Sotva se stačila rozhlédnout, už kolem ní prosvištěl barevný paprsek a zasáhl trosky něčeho sotva palec od její hlavy.</em></div><div><br /></div><div><em>Škubla sebou. Všude ohromný zmatek, hluk, v půli přeťaté výkřiky, mrtvá těla...</em></div><div><br /></div><div><em>Ano, to je drsná realita. Žádné hrdinství, tady jde opravdu o život.</em></div><div><br /></div><div>"<em>Pomoc!" vykřikl někdo.</em></div><div><br /></div><div><em>Okamžitě se otočila tím směrem. Okamžitě dotyčného poznala, byl to její nejlepší student a jeho dívka. Chránil ji svým tělem a jeho hůlka ležela sotva na metr od osoby v černém hábit a s maskou, která na ně mířila.</em></div><div><br /></div><div><em>Křičel: "Nechte mě být! Jsem Antares..."</em></div><div><br /></div><div><em>Jeho hlas zanikl v hřmotu pečlivě vyslovované vražedné kletby.</em></div><div><br /></div><div><em>Na nic nečekala, jednala naprosto instinktivně. Okamžitě vyslovila štítové zaklínadlo a onu kletbu odklonila. A přidala další kletbu kterou ho srazila k zemi.</em></div><div><br /></div><div><em>Aniž by se čehokoliv nadála, dívka se zvedla a připojila svou kletbu, tutéž jako Stín, jehož také zasáhla.</em></div><div><br /></div><div><em>Skácel se k zemi a zůstal tam bez hnutí.</em></div><div><br /></div><div><em>Pohlédla na jeho mrtvolu a teprv pak jako kdyby začala znovu vnímat. Byl to živý člověk. A ona jeho život přeťala.</em></div><div><br /></div><div><em>Ona ho zabila!</em></div><div><br /></div><div><em>Zemřel dívčinou rukou!</em></div><div><br /></div><div><em>Nikdy by nečekala, že by ta křehká světlovlasá panenka dokázala takhle chladnokrevně zabíjet.</em></div><div><br /></div><div><em>Stačilo, že teď bude muset vraždit sama.</em></div><div><br /></div><div><em>Otřeseně se obrátila ke dvěma studentům, a křikla na ně: "Zmizte! Tady nemáte co dělat! Mohl vás zabít!"</em></div><div><br /></div><div><em>Mladík právě zvedl svou hůlku a vítězoslavně zasyčel: "Ale zemřel on. Stál mi v cestě. A vy také!"</em></div><div><br /></div><div><em>Nestačila se ani pohnout a zasáhl ji zelený paprsek. A jeho původcem byl mladík, jehož život zachránila, zrádce, na jehož paži se skvělo znamení jeho pána.</em></div><div><br />Vzpomínka na zradu, na první z řady mnoha zločinů v Jeho službách, pomalu odezněla a nad ztemnělou krajinou se rozhostilo nostalgické ticho.</div><div><br /></div><div>Tma padala k zemi a halila smutek za nevinnou krev. Vražda byla dávnou minulostí a znovu zapadala jako prchavý sen do mechu.</div><div><br /></div><div>Svítání je ještě daleko a noc temná, a bledé světlo úplňku skrývá jen pramalou naději zbloudilým...</div> http://povidky-maitsuki.blog.cz/1205/prolog http://povidky-maitsuki.blog.cz/1205/prolog Hlubinami beznaděje Thu, 10 May 2012 19:03:42 +0200 Skica <div>Včera jsme si s Alitheou povídaly mimo jiné i o kreslení a já si řekla: jak už je to dlouho, co jsem nic nenakreslila?</div><div>a tak jsem dneska ráno ve škole vytáhla tužku a zmrzačila sešit z matiky a pustila se do práce. čmárala jsem celý den a vylezlo z toho tohle. no, myslím, že kdybych něco ze své práce označila za povedené, tak určitě tohle.</div><div><img src="http://nd05.jxs.cz/497/362/4d2cdaadf7_85539521_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>tenhle obrázek je vyjímečný tím, že jsem ho nekreslila mikrotužkou a tudíž nemá jen deset centimetrů, ale je na celou A4.</div><div>Ach, jak nerada mám tupou, neořezanou, neostrou tužku...</div><div>ale větší věci se s ní kreslí líp, takže...</div><div><br /></div><div>PS: zítra tu snad bude prolog k Hlubinám a taky chystám nový design ;-)</div> http://povidky-maitsuki.blog.cz/1205/skica http://povidky-maitsuki.blog.cz/1205/skica Wed, 09 May 2012 17:59:37 +0200 Hlubinami beznaděje <div>Tak tedy konečně přichází slibovaná povídka. Docela mám strach, abych nezklamala očekávání...</div><div>No, zatím mám prolog... připadá i trochu přepísknutý, ale... no, uvidíme.</div><div><br /></div><div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/004/128/e4a27127f6_85516332_o2.jpg" /></div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Byla jen obyčejnou dívkou, která na celý svůj těžký a osamělý život sama. Nebyl nikdo, kdy by jí pomohl. Jenže jak málo stačí k tomu, aby se všechno změnilo? Někdy i malá jiskřička dovede úplně změnit běh věcí, když odpálí dynamit, stejně tak jako vyslechnutý rozhovor a následný útěk prudce zničí křehoučkou rovnováhu jejího dosvadního života a bez opory se řítí do hlubin zoufalství, strachu a nenávisti.</div><div>A když přijde možnost, jak se pomstít tomu, který ji zlomil, tolik ji ponížil, pokořit ty, kteří jí ublížili, stát se noční můrou tech, které nenávidí...</div><div>Nepohltí ji nakonec touha po moci a sžíravá nenávist? Nebo padne pod tíhou vlastního zoufalství?</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><strong>Postavy:</strong> Sinistra Yttersová (AUTP), James Potter, Albus Potter, Rose Weasleyová, Destiny Pchangová (AUTP), Scorpius Malfoy, Edith Zabiniová (AUTP), Áine Cliathová (AUTP), Elinor Harperová (AUTP), Marcus Carstairs (AUTP)</div><div style="text-align:center"><strong>Žánr</strong>: temné</div><div style="text-align:center"><strong>Doba</strong>: po Harrym Potterovi</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><strong>Odhadovaný rozsah:</strong> kolem třiceti kapitol</div><div style="text-align:center"><br /></div><div><em>Říká se, že zlí lidé jsou nešťastní. Platí to snad i obráceně? Jsou nešťastní lidé zlí? Pokud by to měla být pravda, myslím, že jsem nejhorší člověk pod Sluncem i pod Měsícem. Co jsem komu udělala, že to tak musí být? Jsem snad opravdu tak zlá, jak si připadám?</em></div><div><em>Jak jinak by to bylo možné? Musela jsem někomu ublížit, že na mě padá tolik zoufalství?</em></div><div><em>Děsím se a nevím čeho. Nikdo to nesmí vědět, nikdo nesmí vědět, že mám nějaké pocity. Nikdo mi nesmí vidět až do srdce!</em></div><div><em>Jediné, co nechávám vyplout na povrch, je nenávist. Tu naopak musí pocítit všichni. Když můžu trpět já, proč by neměli tutéž bolest cítit ostatní? A hlavně on.</em></div><div><em>Jediné, po čem teď toužím, je zničit ho. Zlomit ho tak, jak zlomil on mě. Toužím ho vidět trpět. A udělám všechno proto, aby se moje přání splnilo.</em></div><div><em>Když mě nikdo nemá rád, budu všem nahánět hrůzu. Ale jedním si jsem jistá. Na mě nezapomenete.</em></div><div><br /></div><div style="text-align:center"><a href="http://povidky-maitsuki.blog.cz/1205/prolog" target="_self">Prolog</a></div> http://povidky-maitsuki.blog.cz/1205/hlubinami-beznadeje http://povidky-maitsuki.blog.cz/1205/hlubinami-beznadeje Tue, 08 May 2012 17:57:11 +0200 Šaty pro moje sestřičky <div>Vím, že jsem se hodně dlouho neozvala...</div><div>omlouvám se, a tady jsem dala obrázky toho, co jsem tu dobu dělala</div><div>Ušila jsem sestřičce šaty k narozeninám, a protože mi zbyl ještě dost velký kus, ušila jsem ještě jedny pro tu maličkou.</div><div>Strašně nerada se řídím podle nějakých předem daných střihů, takže tohle jsem si celé vymyslela i navrhla já. Naštěstí už minolo období, kdy jsem chovala i stejný odpor k měření délek a všechno jsem to odhadovala.</div><div><br /></div><div>na těch fotkách to tolik vidět není, ale myslím, že to vypadá opravdu docela dobře.</div><div>no, posuďte samy</div><div><br /></div><div>1) obě sestřičky...</div><div><img width="1880" height="2400" src="http://nd05.jxs.cz/991/740/9683788168_85511179_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>2) jednoduché letní šatečky s mašličkou a dvěmi kapsami - asi nejsou moc vidět, snažila jsem se, aby zapadly do vzorku</div><div><img width="1784" height="2632" src="http://nd05.jxs.cz/906/922/bd0a994709_85511607_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>3) moje sestřička je tak roztomilá!!!</div><div><img width="2736" height="3648" src="http://nd05.jxs.cz/630/436/862f998042_85511801_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>4) teď ta druhá (vlastně to jsou ty první šaty) sukně je čtvercová</div><div><img width="1968" height="3152" src="http://nd05.jxs.cz/425/362/764677b9d9_85511937_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>5) další snímek</div><div><img src="http://nd05.jxs.cz/148/521/90a044baf1_85512111_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>6) na ty rukávy jsem ohromně pyšná</div><div><img width="2820" height="2412" src="http://nd05.jxs.cz/775/078/a340852b85_85512302_o2.jpg" /></div> http://povidky-maitsuki.blog.cz/1205/saty-pro-moje-sestricky http://povidky-maitsuki.blog.cz/1205/saty-pro-moje-sestricky Ruční práce Tue, 08 May 2012 16:10:38 +0200 Klavíristka <div>To, co já nazývám drabblem, absolutně nemůže vystihnout moje pocity. Připadám si... tak zvláštně krásně, myslím, že jsem konečně pochopila, jakou blbost jsem udělala, když jsem se rozhodla se zbavit všeho, co jsem měla ráda a všeho, co jsem tvořila. Není tomu dlouho, co jsem se rozhodla, že navždy končím s tvorbou, Čehokoliv. Psát jsem nakonec zůstala, ale od té doby už nekreslím ani nevyrábím. A teď... vidím to úplně jinak.</div><div>Hudba je zázrak. Neskutečně mi pomáhá. A já, ač poslouchám metal, neskutečně miluju zvuk klavíru. Ačkoli nejsem nijak dobrá a cvičit stíhám pomálu, hraju strašně ráda a když už u piána sedím, tak u něj vydržím hodně dlouho. Možná nejsem extra zdatná technicky, ale můj přednes je myslím opravdu krásný. Protože jde od srdce.</div><div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/810/473/b0438a72eb_85194640_o2.jpg" /></div><div>Věnováno Illienel, úžasné osůbce, která by si jistě zasloužila ke spřátelení něco lepšího, než tohle "drabble", které je víc než jen trochu o mě a snad aspoň trošku zobrazuje mé myšlenky a mé pocity.</div><hr /><div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/148/322/eae32c3477_81598741_o2.jpg" /></div><div>Snad trochu váhavě položila prsty na klaviaturu a začala hrát, pomalu, ne tak zběsile, jako obvykle. Starosti byly pro jednou pryč, a tak se naprosto položila do překrásné melodie. Najednou jí bylo jedno, jestli zahraje o chybu víc nebo míň, to se dá snadno nacvičit. Jediné, na čem záleží, je hudba.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Stačilo tak málo, a úplně by splynula s melodií, už nehrála, jen vyprávěla hudbou příběh, byla naprosto pohlcena, jen jeden jediný krok, takový kousíček, a byla si jistá, že na ni čeká nádherné tajemství.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Tóny dozněly, a ona najednou pochopila. Nezáleží na tom, jaká je, ale že je. Nezáleželo na počtu chyb, ale na tom, jak byla skladba zahrátá. Nezáleželo na tom, že byla jen průměrnou klavíristkou. Možná neovládala dokonale techniku, měla však nádherný přednes. A to proto, že šel od srdce. Všechno co dělala, dělala srdcem. A tím byla sebou.</div><div style="text-align:center"><br /></div> http://povidky-maitsuki.blog.cz/1204/klaviristka http://povidky-maitsuki.blog.cz/1204/klaviristka Tue, 24 Apr 2012 22:07:03 +0200 Velice vychovaný synáček <div>Dneska ráno vlastně došlo k podobné situaci (víc neprozradím) a co asi tak může napadnout Mai?</div><div>No co asi. Přečtěte si tohle dribble o 53 slovech a uvidíte.</div><div>(obrázek bude, jestli se mi bude chtít se s tím dělat)</div><div>věnováno... inu, každému, kdo má rád moje praštěné komedie a speciálně tomu, kdo si první řekne.</div><div>věnováno Illienel, Moni a mému bráchovi, kterého jsem tímhle dribblem neskutečně rozesmála</div><hr /><div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/148/322/eae32c3477_81598741_o2.jpg" /></div><div>Draco s Astorií si vyměnili ustaraný pohled. Co jen z jejich synáčka vyroste?</div><div><br /></div><div>"Tak ještě jednou, Scorpiusi," povzdechla si a sklonila se ke svému synkovi.</div><div><br /></div><div>"Co se říká, když chceš, aby ti někdo něco podal?"</div><div><br /></div><div>"Jedno kouzelné slovíčko," napovídal Draco.</div><div><br /></div><div>Malý blonďatý chlapeček zamával ručkama a opět zažvatlal: "Impelio!"</div> http://povidky-maitsuki.blog.cz/1204/velice-vychovany-synacek http://povidky-maitsuki.blog.cz/1204/velice-vychovany-synacek Drabble Sun, 22 Apr 2012 11:19:30 +0200 Eva <div>Moje historicky první songfic! Chtěla bych ho věnovat především Chloe, která mi dodala odvahy ho zveřejnit a hlavně mi strašně moc pomohla z deprese. Dalšm člověkem, pro kterého je, je můj další anděl Zasněnka, všem, kdo na mě myslí, když jsem na dně, a také Surynce, která má stejně jako já ráda Nightwish (s Tarjou), protože právě od téhle skupiny je tahle písnička.</div><div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/043/523/786916bdf6_85071700_o2.jpg" /></div><div>Sice ji nazpívala Anette, ale je neskutečně povedená a já si tu písničku okamžitě zamilovala. Je tišší než bývá zvykem u Nightwish a tak by se mohla líbit i ostatním.</div><div><div id="youtubefbebef"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/D3TB9JxlhIE/0.jpg" style="width:420px;height47;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/D3TB9JxlhIE","youtubefbebef","420","47","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":"1"},{"wmode":"transparent"},{"style":"margin-right:auto;margin-left:auto;display:block"}]); }); </script></div><div style="text-align:center">Omlouvám se za ten obraz, nějak se mi to nepovedlo líp.</div><div style="text-align:center">Zbývá jen dodat: užijte si to.</div><hr /><div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/148/322/eae32c3477_81598741_o2.jpg" /></div><div>Pohlédla jsem přes zasněženou terasu do bílé zahrady. Někdy tam byla, musela ta být, jsem si tím jistá, ačkoli bylo tak brzo.</div><div><br /></div><div style="text-align:center"><em>Six thirty winter morn<br />Snow keeps falling, silent dawn</em></div><div><br />Jeho záře mne bodala do unavených, uslzených očí, přesto jsem pohledem pátrala dál. Aspoň naposledy, naposledy ji musím spatřit.</div><div style="text-align:center"><br /><em>A rose by any other name<br />Eva leaves her Swanbrook home</em></div><div><br /></div><div>Má milovaná, drahá dcerka, jediné, co mi zůstalo. A přesto...</div><div style="text-align:center"><br /><em>A kindest heart which always made<br />Me ashamed of my own<br />She walks alone but not without her name</em></div><div style="text-align:center"><br />To já ji opouštím. Ale nemůžu jinak. Už to nedokážu unést. Vím, že se o ni nedokážu postarat tak, jak bych měla. Nejsem dobrá matka. Můžu si aspoň namlouvat, že jí beze mě bude líp. Ale v hloubi srdce vím, že je to lež.<br /><em><br />Eva flies away<br />Dreams the world far away</em></div><div><br />Vždycky jsem ji obdivovala, ona si nikdy nedělala starosti s nepodstatnými věcmi, nebyla jako já.</div><div style="text-align:center"><br /><em>In this cruel children's game<br />There's no friend to call her name</em></div><div><br />Nikdo jí nedokázal ublížit, byla jen ona a ti, které měla ráda, přestože ji ostatní odsuzovali. Zasloužila by si někoho lepšího, než jsem já.</div><div style="text-align:center"><br /><em>Eva sails away<br />Dreams the world far away<br />The Good in her will be my sunflower field</em></div><div><br />Právě si mě všimla, vidím, jak se na mě šťastně usmívá, mává...</div><div style="text-align:center">Nedokážu to, nemůžu ji tu nechat samotnou, kdo by se o ni postaral? Je to anděl, ale potřebuje, aby ji někdo měl rád. Nemůže v tom krutém světě přežít samotná...<br /><br /><em>Mocked by man to depths of shame<br />Little girl with life ahead</em></div><div><br /></div><div>Jak strašně jí nepřeju svůj osud...</div><div>A proto bych měla zůstat. Ne, ten, kterého bych měla nazvat jejím otcem, pokud se v tomhle případě dá použít takové slovo, ten by ji zničil. Stejně jako zničil mne.</div><div style="text-align:center"><br /><em>For a memory of one kind word<br />She would stay among the beasts</em></div><div><br />Ale i ona tím jednou bude muset projít... Nebudu tu navěky, abych ji před světem ochránila...</div><div style="text-align:center"><br /><em>Time for one more daring dream<br />Before her escape, edenbeam<br />We kill with her own loving heart</em></div><div><br /></div><div>Zamávám jí na rozloučenou, naposledy se na ni usměju. Běží za mnou. Teď, teď musím. Ne jindy. Jindy k tomu neseberu odvahu. Už jsem se rozhodla. Zajedu rukou do kapsy a ucítím mezi prsty malou lahvičku. To je můj plán.</div><div style="text-align:center">Je konec. Už nemůžu zpět. Přitisknu ji ke rtům...<br /><br /><em>Eva flies away<br />Dreams the world far away<br />In this cruel children's game</em></div><div><br /></div><div>Zahlédnu poplašený pohled jejích očí...</div><div>Pod sebou? Nad sebou?</div><div style="text-align:center"><br /><em>There's no friend to call her name<br />Eva sails away<br />Dreams the world far away<br />The Good in her will be my sunflower field</em></div><div><br /></div><div>Začínám cítit dřevo, tlačící mě do zad. Asi jsem musela upadnout a uhodit se do hlavy. První, co vidím, je rozbitá lahvička, kdysi plná jedu. Ten se teď rozlil kolem ní. Instinktivní ucuknutí...</div><div>Teď už vím, že jsem nechtěla umřít. Všechno zas bude dobré...</div><div>Rozhodla jsem se správně.</div><div><br /></div><div>Jen klid, holčičko. Všechno zas bude dobré. Maminka se vrátí...</div><div>a nevím, jestli to říkám sobě, nebo jí.</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>takže... jak se vám to líbilo?</div> http://povidky-maitsuki.blog.cz/1204/eva http://povidky-maitsuki.blog.cz/1204/eva Songfic Fri, 20 Apr 2012 17:17:30 +0200 Průvodce po Pottermore <div>Takže jak jsem slíbila Annie, tady je onen průvodce (hlavně registrací) na síti Pottermore (stránka vytvořená samotnou Rowlingovou) a doufám, že by mohl být prospěšný i někomu dalšímu</div><div>(Protože svůj účet už mám a některé klíčové věci už nejdou vyvolat zpět, projdu si vším ještě jednou, zdokumentuju to a pak zas účet smažu)</div><div><br /></div><hr /><div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/148/322/eae32c3477_81598741_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>1) když si najedete na adresu <a href="http://www.pottermore.com">www.pottermore.com</a> , tak se vám objeví tahle stránka, klikněte na zakroužkované tlačítko (nahoře se dá nastavit jazyk, je tam ale kromě angliny jen němčina, španělština, francouzština a italština)</div><div><img src="http://nd05.jxs.cz/996/413/cfee323d34_85048198_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>2) přejdete k registraci (zakroužkovaná položka č.1 slouží k vrácení se a k opravě, tou druhou postupujete dál a pokračujete k dalšímu bodu), vyplníte datum narození (pokud je vám méně než třináct, přijde dopis vaším rodičům), národnost, jméno (to by tak hrálo, abych se prozradila! napíšu se za Sinistru. tzn: Hlubiny už na sebe nenechají dlouho čekat), pohlaví a e-mail, heslo (povinností je aspoň jedno velké písmeno a číslo) a knihy, které jsme četli i filmy, které jste viděli, klikněte na položku č.2 a pokračujte</div><div><img src="http://nd05.jxs.cz/592/004/b13f35cc03_85048648_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>3) zobrazí se vám, jestli jste v bradavické knize studentů, a tudíž jestli jste nadaní. pokračujte zakroužkovaným Continue</div><div><img src="http://nd05.jxs.cz/901/529/4c01b8b2ba_85048700_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>4) tady si vyberete jednu z pěti variant uživatelského jména (nemůžete si zvolit sami svoje, aby se neopakovaly) - první kroužek</div><div>druhý kroužek - opíšete kontrolní kód, pokud vám nevyhovuje, můžete modrým tlačítkem se dvěmi šipkami vyvolat nový</div><div>třetí kroužek - musíte souhlasit s podmínkami (já je nečetla, protože jsou anglicky :D) a pokud vám je méně než osmnáct, vaši rodiče by o tom měli vědět - předpokládám, že na to stejně všichni kašlou</div><div>čtvrtým vytvoříte svůj nový účet</div><div><img src="http://nd05.jxs.cz/727/014/180c0f6483_85048870_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>5) chvilku si počkáte a pak se podíváte na svůj mail (pro jistotu uvedený) - netrvá to dlouho, do minuty</div><div><img src="http://nd05.jxs.cz/714/163/e6dabafce8_85048912_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>6) zakroužkovanou položku potvrdíte</div><div><img src="http://nd05.jxs.cz/210/767/67c61ab935_85048968_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>a počkáte si do druhého dne, stejně tak jako já, až vám účet kompletně zprovozní</div><div><br /></div><div>7) po příchodu tohoto uvítacího mailu se můžete přihlásit</div><div><img src="http://nd05.jxs.cz/839/983/2e6395b594_85089835_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>tato tabulka vysvětluje, co můžete na Pottermore dělat - projít si důležité momenty příběhu, přečíst si nové zajímavé informace od samotné Rowlingové, projít na Příčnou ulici, vybere si vás hůlka a budete zařazeni, můžete dělat souboje s ostatními, vařit lektvary a psát komentáře a zprávy (i přidávat své obrázky a získávat přátele), "žít v Bradavicích" a získávat body pro svou kolej</div><div><img src="http://nd05.jxs.cz/406/924/ca8d845174_85089920_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>8) tahle část se nazývá Gateway, je to vaše výchozí stránka. přívěsky nahoře skrývají vaše konto u Gringottových, Příčnou ulici, společenskou místnost, Velkou síň, na druhé straně jsou lektvary, kouzla, váš kufr, kamarádi, oblíbené články a kouzla a ta sovička vám nosí novinky. Po bludišti/cestě se pohybujete příběhem, prozatím zamčený znak je vaším profilem a nápis Pottermore vás vrací zpět na gateway</div><div><img src="http://nd05.jxs.cz/290/143/79461ebdb5_85090171_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>9) klikněte na velký Kámen mudrců (symbol prvního příběhu) a zvolte modré tlačítko "Explore chapter 1", na červené tabulce zopakujte totéž a zobrazí se vám Zobí ulice.</div><div>tabulka vám povídá, že si opět projdete dějem postupně všech sedmi knih, šipkou nahoru nebo dolů nebo dvojitým kliknutím myši zvětšíte nebo zmenšíte pohled a můžete tak najít mnohem víc věcí, u cedulky Read about, kde je červené pero (1), najdete doplňující informace a můžete si také číst o postavách, které si později můžete přidat mezi své oblíbené</div><div>kliknutím na tabuli Privet drive (2) odblokujete tuto informaci a šipkou doprava (3) pokračujete dál</div><div><img src="http://nd05.jxs.cz/372/455/1ec284604f_85090527_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>10) pečlivě kontrolujte všechny pohledy, nikdy nevíte, na co narazíte. můžete najít i zajímavé informace (povídání o hadovi v ZOO) nebo předměty, které se mohou hodit (mušle u chaty), klikněte na všechno, co se po najetí myší rozzáří fialově.</div><div>nakonec dojdete až do Příčné ulice. potřebujete zakroužkovaný seznam učebnic, jinak se nedostanete dál</div><div><img src="http://nd05.jxs.cz/632/291/7492842597_85095218_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>11) posuňte se šipkou dál. dostanete se ke Gringottovým. klíčem odemknete svůj sejf (prostě jím posunete), dostanete 500 galeonů (a budete bohetší než Weasleyovi). jen mě mrzí, že jsem nenašla žádné tlačítko "robe Gringotts" čili vykrást Gringottovy. ale člověk nemůže mít všechno, ne?</div><div><img src="http://nd05.jxs.cz/894/010/1661f83a24_85095307_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>12) nákupy na Příčné!! psotupujete podle seznamu (oblečení máte pořízené rovnou) a když koupíte všechno, samo vás to pošle k Ollivanderovi</div><div><img src="http://nd05.jxs.cz/291/068/0bcce170d3_85095454_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>bráno zleva v prvním obchodě koupíte kotlíky, druhého si nemusíte všímat, ve třetím teleskop, váhy a lahvičky, na druhé straně je obchod se zvířaty (které si pořídíte, to bude váš obrázek), pak jsou učebnice - koupíte prostě všechny (případně se seznam dá vždycky otevřít)</div><div><img src="http://nd05.jxs.cz/761/149/4fa26f2db2_85095840_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>nakupujete tak, že kliknete na zvolený obchod, vyberete položku, kliknete na ni, zvolíte zakroužkované tlačítko Buy, pak se zas vrátíte zakroužkovanou šipkou a po nákupu stejnou šipkou i opustíte obchod</div><div><img src="http://nd05.jxs.cz/396/229/6aa978a0ba_85096008_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>13) hůlka si vás vybere sama, a pokud jste dokončili nákupy, přesune vás tam systém. (případně klikněte na šipku.) zvolte tlačítko Let your wand choose you</div><div><img src="http://nd05.jxs.cz/308/621/919f882766_85096093_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>popořadě odpovídáte na otázky - výška ku svému věku, barva očí, narozen/a lichý/sudý den, na co jste na sobě nejvíc pyšní (rozhodnost, představivost, houževnatost, chytrost, originalita, optimismus, laskavost), vyberete směr (k moři, do lesa, na hrad), čeho se nejvíc bojíte (tmy, ohně, výšek, malých prostorů, samoty), vyberete předmět z truhlice (zleva po kruhu: špinavou láhev, starou černou rukavici, zlatý klíč, srolovaný pergamen, lesklý drahokam, stříbrnou dýku, zdobené zrcadlo) + potvrdíte tlačítkem Next question a na závěr kliknete na Get your wand. Já jsem odpovídala za Sinistru, a tohle je její hůlka:</div><div><img src="http://nd05.jxs.cz/728/045/6d25ae224c_85096475_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>jen tak pro zajímavost, moje je z tisového dřeva (z něj měl hůlku taky Voldemort! mazeec!), jednorožcova žíně, deset palců, mírně ohebná</div><div><br /></div><div>14) projedete nástupištěm devět a třičtvrtě a dorazíte do Velké síně, projdete otázky, které jsou pokaždé jiné (takže se budete muset spolehnout na Google překladač) a budete zařazeni</div><div><img src="http://nd05.jxs.cz/236/185/a3d779667d_85098821_o2.jpg" /></div><div>ano, jsem opět v Nebelvíru! Musím říct, že od pana prefekta Percyho bych vážně čekala pořádně dlouhý proslov, a ne jen pár řádek.</div> http://povidky-maitsuki.blog.cz/1204/pruvodce-po-pottermore http://povidky-maitsuki.blog.cz/1204/pruvodce-po-pottermore Thu, 19 Apr 2012 16:02:31 +0200 Důkazní materiál!!!! <div>Nedávno jsme se s bráchou dívali na Harryho Pottera a Kámen mudrců - a hádejte, čeho jsem si tam všimla!</div><div>Obrázek poslouží líp než moje hloupé kecy:</div><div><img src="http://nd05.jxs.cz/103/143/78840ce1e6_85047808_o2.jpg" /></div><div>vidíte ho, Rona, jak se pěkně cpe??? VEGETARIÁN!!! VEGETARIÁN!!!</div><div>a nejlepší na tom je, že jsem na to přišla takovou dlouhou dobu poté, co jsem psala ty kapitoly!</div><div><br /></div><div>mimochodem, dělala jsem jeden design na objednávku - můžete se na něj podívat <a href="http://barbarajane.blog.cz" target="_blank">TADY</a>, s tematikou Fantoma opery. No, minimálně jsem si rozšířila obzory, protože doteď jediné, co jsem o tom věděla, bylo, že je to muzikál, ze kterého Nightwish upravili a nazpívali jednu písničku:</div><div><div id="youtubefbefd"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/evfZer3-TeA/0.jpg" style="width:425px;height344;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/evfZer3-TeA","youtubefbefd","425","344","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":"1"},{"wmode":"transparent"},{"style":"display:block;margin-left:auto;margin-right:auto"}]); }); </script></div> http://povidky-maitsuki.blog.cz/1204/dukazni-material http://povidky-maitsuki.blog.cz/1204/dukazni-material Věštba Thu, 19 Apr 2012 15:18:24 +0200 Pottermore <div>Takže - jsem nemocná a tak mám čas sedět u počítače. Takže jsem se konečně trochu víc dostala k Pottermore.</div><div>Mám úžasnou hůlku - tis s žíní jednorožce, deset palců, maličko ohebná. perfektní! přesně takovou jsem si představovala!</div><div>A pak došlo k zařazování - bráchu poslal Moudrý klobouk do Mrzimoru (to jsme čekali). A pak já. A jak to dopadlo? Ehm... Stašně jsem si přála do Havraspáru, jenže žádnej génius nejsem, a věděla jsem, že určitě budu v jiné koleji než brácha. a tak to taky dopadlo. Přestavte si, že jsem v... Nebelvíru. To jsem čekala ze všeho nejmíň. Ach jo. Jako já a odvážná? Ehm... budu se s tím muset nějak vyrovnat... Jsem v koleji, kterou moji kamarádka označila za kolej Mirků Dušínů, co pořád říkaj "nečestné a nesportovní"</div><div>No... takže... ach jo...</div><div>Kdybyste mě někdo hledal tak jsem SparksCharm12157.</div><div>pro mě je to hrozný osud, protože jsem si celý život byla jistá jedním, a to, že nejsem odvážná, a tudíž do Nebelvíru na sto procent nepatřím. Takže...</div><div>no jo, no, přiznám to. jsem zklamaná a závidím každému, kdo je v Havraspáru.</div><div><br /></div><div><br /></div><div>na druhou stranu... mám úžasnou spolužačku, Pouli, a krom toho, Nebelvírští jsou asi přeci jen větší rváči než Havraspářští, a já.. ehm... řekněme, že velice ráda rozdávám rány a nezáleží mi na tom, kolik jich schytám já, taže nejspíš budu brzo expert na kouzelnické souboje</div><div><br /></div><div>Jóóóó!!!!!! na stopadesátý osmý pokus (dobře, nepočítala jsem to) se mi povedlo uvařit ten nejjednodušší lektvar. ale zatímco to brácha asi potřetí vzdal, já se s tím dělala, dokud jsem neuvařila úspěšně!!!!!!! přišlo vám to taky tak těžké?</div> http://povidky-maitsuki.blog.cz/1204/pottermore http://povidky-maitsuki.blog.cz/1204/pottermore Mimo řádky příběhů Tue, 17 Apr 2012 09:11:27 +0200 Kapitola první <div>Tak tedy, mám rozepsanou druhou část Dědičky, ale jaksi se mi nechtělo ji dokončovat, tak jsem se konečně pustila do Nováčků.</div><div>nálada báječná, přesně tak akorát na tuhle povídku. tady jsem ve svém živlu :D užijte si to</div><div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/403/697/b4f41b81f1_84565387_o2.jpg" /></div><div>věnováno především všem těm úžasným lidičkům, kteří komentovali předchozí článek a povedlo se jim mě úžasně zvednout ze dna: Moni, Charlie, Surynce, ale hlavně Zasněnce a Chloe, se kterými jsem vedla dlouhé, krásně povzbudivé rozhovory, a speciálně Juliet. Děkuju vám všem.</div><hr /><div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/148/322/eae32c3477_81598741_o2.jpg" /></div><div>Naposledy jsem se rozhlédla po domě, ve kterém jsem až dosud bydlela, a spokojeně si povzdechla.</div><div><br /></div><div>Odjíždím!</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Jsem tak nadšená, naprosto se nemůžu dočkat!</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Tedy, nemyslím tím, že by se mi doma nelíbilo, to rozhodně ne, ale vesnice je moc malý rajon pro mé lumpárničky, a navíc mě tu každý zná a - k mé smůle - si na mě dává zvýšený pozor.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Uchopila jsem kufr nacpaný k prasknutí veškerými těmi mými nezbytnými věcmi jako krém na boty, kterým se dá perfektně zašpinit školní uniforma a ani hospodářka si s tím neporadí - to už mám vyzkoušené. Tenkrát mamka tak neskutečně pěnila, když mě poslali pro novou uniformu!</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Ale tohle je už je starý trik. Vymyslela jsem soustu lepších, které už ode dneška hodlám aplikovat v novém prostředí - Wigtonské internátní škole.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Slyším dupání po schodech, někdo (taťka, kdo jiný) pro mě jde! Už sebou vážně musím pohnout!</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Probrala jsem se z překrásného snění o pověsti největšího komedianta v okolí - jasně že já nemám konkurenci, kdo by asi tak mohl vymyslet lepší kanadské žertíky než já, Helen McCroyová!</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Popadnu ten svůj kufr nacpaný k prasknutí veškerými těmi mými nezbytnými věcmi jako krém na boty... už to začíná znovu. Rychle jsem ho zvedla - a zas upustila. To je váha... au au au. Nikdy jsem netušila, že krém na boty je tak těžký! Nebo že by to bylo tím železným pohrabáčem, co jsem ho našla... nechci říkat kde.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Dobrá, na skládce. Pod rozvrzanými botami s extra žralokem. Jak dlouho jimi ještě ten krásně umouněný pohrabáč pak smrděl?</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Nepovím! Stejně bysle mi nevěřili. Stejně tak je až neuvěřitelné, jak se dá ta stará a pro ostatní neužitečná veteš využít k mému (často ale ne mého okolí) pobavení!</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Vztekle jsem zatáhla za ucho kufru, plného samých užitečných věcí, a pokusila se ho dotáhnout až ke schodům.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>A samozřejmě jsem stála zády k nim, zakopla jsem o pohozenou knihu - vážně nevím, která Helen ji tam mohla nechat ležet - a s hlasitým klením, které nehodlám opakovat, protože pak bych tomuhle příběhu musela nasadit hodně vysoké věkové omezení, ale zato bych předvedla svůj barvitý slovník - jsem se skutálela po těch schodech.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Kufr také.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>A jako na potvoru nezůstal zavřený.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Tak si říkám, že jsem se asi neměla vrtat v tom zámku. Nebo jsem aspoň tam měla ty kolečka zas nastrkat zpátky. Jenže kdo by se asi tak mohl vyznat v té jemné mechanice, když Helen zklamala?</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Začala jsem házet všechny ty super věci do kufru, přičemž školní uniforma přitom utrpěla vážné zranění, přišla o zbývající polovic knoflíků, ale co... o jeden víc nebo míň, komu na tom záleží?</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Souběžně s tím jsem opět předváděla širokou škálu své slovní zasoby specializovanou na ta peprná slova, co se v komiksech nahrazují všemi těmi klikyháky jako například křížkem, zavináčem a tak podobně, prostě všemi těmi mrňavými potvůrkami.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Kdo chce vědět, které mám na mysli, nechť zajde do knihovny a zabrousí do oddělení komiksů, tam ať se poučí. Ve ktrerém svazku to bylo neosvětlím, protože tam už dlouho mám zapovězený přístup.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Důvod?</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Jistá knihovnice nepochopila můj kreativní přístup k literatuře, tím rozuměj vylepšování textu i ilustrací mou vlastní geniální rukou.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Zachránil mne až taťka, který mi kufr zabavil, jak sám řekl, spolehlivě - dobrá, o tom mém bádání nevěděl, takže si to jen myslel - ho uzamkl a vlekl k autu.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Já byla ráda, že ten báječný pohrabáč, pro který už mám vymyšlený účel a vám ho nepovím, heč! (Počkejte si, jistě se o tom brzy dočtete. A nebo dostatečně dlouho proste, třeba se Helen slituje.) Takže ten báječný pohrabáč byl na dně kufru, což bylo štěstí, protože taťka pár věcí vyskládal, jako třeba flétnu.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Dobrá, u té mi to rozhodně nevadí. Její jediné dobré využití spočívá v tom, že ji použijete jako závoru, pokud se vám to povede. (Mě teda ne, při prvním pokusu použít ji coby blokovadlo se zlomila. Báječné! Až na to, že jsem dostala novou, což už tak super nebylo. A kázání navrch. Jako by bylo k nečemu bylo dobré.)</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Poté, co auto vyrazilo s mírným dvouhodinovým zpožděním, protože jistá nejmenovaná Helen si vzpomněla, že musí ještě jednou obědvat doma a následně se celá polila tou vynikající omáčkou, když se ji snažila vylízat i z hrnce, ale to jsem vám samozřejmě neřekla, jsme zamířili na severozápad Anglie, k mému vytouženému cíli, internátní škole ve Wigtonu.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Jak úžasná příležitost pro člověka mého formátu!</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Škola plná středoškolaček ve škrobených uniformách, pečlivých studentek bez špetky smyslu pro humor, které budou úžasným terčem vtipů a kanadských žertíků a kterým hodlám ukázat, co ten humor vlastně je.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Abyste tomu rozuměly, říďa - vlastně říditelka - dobrá, zní to blbě, takže už rovnou můžu říct ředitelka... to je nuda, používat takové oficiální termíny, budu jí muset honem rychle vymyslet nějaký pořádný titul, aby se chudák neurazila - takže se rozhodla, že zkusí zavést osmileté studium. Prostě gympl.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>A já, čujíc báječnou příležitost, jsem se jala přesvědčovat rodiče, že opravdu nechci dojíždět do sousedního městečka, mnou nazvané Smraďov, do školy, zato tenhle internát je pro mě jako stvořený, a protože když si Helen něco umane, tak se toho jen tak nevzdá (pokud si to dostatečně dlouho pamatuje) - to si pamatujte, to by jednou mohlo být důležité, úspěch dorazil celkem brzy.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div><em>Jo, mluvila jsem o sobě. Kdo to nepochopil?</em></div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Ehm... Možná, že by takové menší omezení, co se týče schopnosti pochopit mou vytříbenou mluvu, přeci jen nebylo od věci.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Pozorujíc svou rodnou vesnici, uvidíc nějaké lidi, pro vás není důležité jaké, vykloním se z okýnka a začnu mávat.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Proč taky ne?</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Přece: já, Helen McCroyová, odjíždím pryč! Odjíždím do háje, lidi! Vlastně z háje, když se to tak vezme.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>No tak, reagujte přece! Mává vám tu Helenka, tak by pro vás mělo přeci být samozřejmostí - a čestí - zamávání oplatit!</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Váš zdroj zábavy mizí, tak byste se mohli aspoň důstojně rozloučit!</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Nic.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Trhněte si! Ne, odpočívejte tu v tomhle Zapadákově v pokoji.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>No fuj, to znělo jako o funuse.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Uraženě se rozplácnu po sedadle. Komu by se podařilo mě přesvědčit o tom, že se mám připoutat?</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Nikomu! Cha chá!</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Trucovitá nálada mi nikdy nevydrží dlouho, a malé bouřkové mráčky se rozplynou při vidině všech těch úžasných činů, které budou brzy následovat. O kterých si budete brzy číst, pokud vás to neomrzí.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>No dovol, Helenko? Přemýšlej, koho by mohlo omrzet číst o tobě? Asi tolik lidí, kolik bylo schopno přestat sledovat komedie.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Nula nula nic.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>No fuj. Teď mluvím jako naše fyzikářka.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Vlastně my jsme fyziku ještě neměli. Takže co si tu vyskakuju?</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Já si můžu vyskakovat vždycky!</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>A že to ona říká, dobře znám z vyprávění očitých svědků.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Ale stejně... myslím, že je horší mluvit jako fyzikářka, než jako pohřebák. I když tahle hláška je docela dobrá, když se umí použít v pravou chvíli a spráávně interpretovat. A kdo jiný než Helenka McCroyová by to tak mohl zvládnout, že?</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>V zábavných představách ta cesta uběhla nepředstavitelně rychle.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Tak rychle, až je mi to podezřelé.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Nemohla jsem nakonec přeci jen usnout?</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Tak asi jo.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Brýtro, Helenko.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Auto zastavilo a já drcla čelem do dveří.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Že by na těch bezpečenských pásech něco přeci jen bylo?</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Vyskočím ven a s úžasem hledím na pěkně malovaný domovní štít hlásající honosné: Soukromá wigtonská internátní škola.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>A rukou připsáno: prosté škola snad stačí, ne?</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Ale ten rukopis! Ten někdo drží tužku jako prase kost, škrábe ještě hůř než já, a to už je co říct. A taky jsem na své náležitě nepřečtitelné písmo jak se patří pyšná.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Byl to další způsob, jak spolehlivě dohřát učitele. Já bych nemusela mít špatné známky, kdybych byla aspoň trochu ochotná se učit. Jenže já nejsem, takže jediný předmět, ve kterém naprosto bezkonkurenčně (a pro někoho snad ani ne překvapivě) vynikám, je vymyšlení lupáren, otravování při vyučování... dosaď si, co je ctěná libost.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Hnědé dveře zavřené, s největší radostí tedy rozburácím mosazné zvonky u dveří.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Hééj, slečna Helenka je tu!</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>To jsem samozřejmě nekřičela, ale vědět o mě musí, nebo snad ne?</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center">~*~*~*~</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>tohle je celá Mai, že ano? patřičně jsem se na tom vyřádila a výsledkem jsou víc jak dvě stránky.</div><div>bavily jste se stejně dobře jako já při psaní i vymýšlení?</div> http://povidky-maitsuki.blog.cz/1204/kapitola-prvni http://povidky-maitsuki.blog.cz/1204/kapitola-prvni Thu, 12 Apr 2012 22:17:34 +0200 Dědička 1/2 <div>jsou prázdniny, takže mám trochu volného času a dopsala jsem první polovinu volného pokračování k Nástupkyni. chtěla bych ji věnovat Juliet...</div><div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/730/996/0e7cd2cd9a_84695930_o2.jpg" /></div><div>nebudu nic říkat. nechci, nesmím, nedokážu to... prostě a jednoduše řečeno, jsem v loji. odpustťe mi, že nedokážu být silná a předstírat, že je všechno v pohodě. vlastně...</div><div>od té doby, co jsem naposledy vybouchla a zařekla se, že se to už nesmí stát, uplymulo hodně času. popravdě řečeno, až na vyjímečné chvíle se cítím stejně. vlastně o dost hůř.</div><div>cítím se mizerně, že si se svými problémy nedovedu poradit sama a končí to takhle. nezvládám ani takovou drobnost. jsem na nic. zbytečná. troska. moje noční můra. a ještě ke všemu lhářka.</div><div>tak jo. v pořádku. cítím se báječně. jako že jsem nic neřekla, jo? no problem, zas je tu ta silná, nezlomitelná, veselá optimistka Mai. zas to budu kolik týdnů hrát, než nebudu schopná dál takhle fungovat.</div><div>odpusťte, že vás tím otravuju.</div><hr /><div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/148/322/eae32c3477_81598741_o2.jpg" /></div><div>Uplynul už rok od mého zvláštního výletu a neminul den, kdy bych se zvláštním šimravým pocitem v břiše nepohlédla na vysoký vykotlaný strom uprostřed naší zahrady.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Také dnes jsem se na něj ohlédla. Chvíli jsem ho pozorovala, pak jsem ale zašeptala: "Dnes ne. Dnes ještě ne. Dnes mě čeká jiný výlet," a odvrátila jsem se. Popravdě řečeno, hlavně si myslím, že na to nejsem připravená.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Nelhala jsem. Opravdu mě dnes čekal výlet, na půdu, kde prý leží nějaké věci po babičce.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Nebo bych snad měla říct po Mariettě. Mamka totiž zjistila, že právě v tomhle domě se narodila a nedaleko odtud zemřela babička. Všichni to považují za zvláštní náhodu, já vím ale své. Přitáhlo nás sem nástupnictví.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Ano, je to pravda. Jsem nástupkyně po své babičce. Zdědila jsem její zázračnou schopnost zacházení s meči a před rokem ochránila její rodné království.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>S tichým cvaknutím a následným zavrzáním jsem stiskla kliku a otevřela dveře, které jako by oddělovaly dva světy - přírodu tam venku a obyčejný dům, a tuhle zvláštní, pokojnou a až děsivě ztichlou půdu. Zaprášenými vikýři sem procházel nedostatek světla, ze všech trámů visely stoleté pavučiny, dřevěná podlaha byla pokrytá na centimetr tlustou vrstvou prachu. Při každém kroku to vrzalo, a každou chvíli člověk narazil do svazečku sušících se bylin. Musely tu viset roky.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Spokojeně jsem se rozhlédla. Tohle je pohádka.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Plná nedočkavosti jsem se vrhla k poličce s letitými knihami, zvířila jsem svým spěchem ale tolik prachu, že jsem se rozkašlala a po zralém usouzení, že tam nic babičky nebude, jsem radši zkusila otevřít železem pobitou truhlici.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Dle mého očekávání se mi to nepovedlo. Byla zamčená.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Na tom zámku mě ale něco zarazilo.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Něco mi připomínal, ale co?</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Chvíli jsem na něj zírala a snažila se vybavit si všechno, co by to mohlo být.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Soustřeď se, holka. Co souvisí s babičkou?</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Ať jsem dělala, co jsem chtěla, pořád jsem si vybavovala jen ty meče a její vlídnou tvář na tom portrétu, tu tvář tolik podobnou té mé.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Zavřela jsem oči a snažila se vybavit si každý centimetr, každý drobounký detail aspoň těchto dvou předmětů.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>A pak...</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>zalapala jsem po dechu.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Jasně!</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>To je snadné!</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Jak to, že jsem si toho nevšimla dřív?</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Zámek měl tvar přívěsku, který měla na krku na tom portrétu. Byla to jediná zdobná věc.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Měl tvar symbolu, který byl vryt do mečů.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Plná nedočkavosti jsem přehazovala jeho jednotlivé části, aby vypadal stejně. Brzy tvořil naprosto totožný obrazec. Obrazec připomínající staré keltské symboly.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Pomalu jsem vydechla, abych se aspoň trochu uklidnila, a zatlačila na vrchní půlku kruhového zámku. Trochu to cvaklo.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Zvědavě jsem odklopila víko a nahlédla dovnitř.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Ležely tam poskládané překrásné bílé hedvábné šaty, jednoduše vyšívané a nepříliš zdobené, přesto mě uchvátily.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Chvíli jsem na ně okouzleně hleděla, pak jsem je vzala do rukou a rozložila.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Nebylo o tom pochyb.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Nalezla jsem babiččiny svatební šaty.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>A dál...</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>nic.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Ačkoli jsem samozřejmě věděla, že mi nemohla napsat žádnou zprávu, podvědomě jsem v to doufala a napůl očekávala, že odněkud bude vykukovat pečlivě psaný lístek, určený jen a jenom mě.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Zas jsem šaty pečlivě složila a uložila do truhly.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Na chvilku jsem zavřela oči a zaklonila hlavu.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Bylo to gesto mého zklamání. Vždycky jsem ho tak vyjadřovala.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>A to byla pitomost.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Ztratila jsem rovnováhu a letěla po zádech přímo do té knihovny.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Néééééé!</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Chtělo se mi vykřiknout, hlas se mi ale zasekl v krku a bylo z toho jen poděšené zasípání.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Samozřejmě že jsem shodila všechny poličky a knížky se na mě sesypaly. Bez vyjímky. Ani jediná nespadla mimo mě. To bude modřin!</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>S hekáním jsem se zvedla na nohy a začala sbízat knížky a cpát je do poliček, jak asi mohly být uspořádané, lítaly z nich listy, ale bylo mi to jaksi fuk. Hlavně ať jsou ty potvory zase zpátky. Je jedno, že ráda čtu, tyhle knížky mě zmlátily!</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Hromádka pochroumaných knih u mých nohou se postupně zmenšovala a já postupně zpomalovala své vzteklé tempo.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>U některých knih jsem si dokonce i trochu prohlédla obálku a vzácně jimi zalistovala.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>A pak jsem zabrzdola úplně.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Na té knize, co jsem ji právě držela v ruce, mi přišlo něco divného. Sjela jsem ji zkoumavým pohledem a - ano, bylo to tak - na deskách byl vyražen tentýž znak, který mě dnes pronásledoval.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Otevřela jsem a zalistovala v zažloutlých, pokroucených a místy i popraskaných listech.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Něco z nich vypadlo.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Zvedla jsem ten papír a srdce mi zaplesalo.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Mé zvláštní očekávání mě nezklamalo.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Stálo tam:</div><div style="text-align:center"><br /></div><div><em>Moje milá vnučko,</em></div><div style="text-align:center"><br /></div><div><em>nevím, jak se jmenuješ, přesto tuším, že se jednou staneš mojí Nástupkyní. Vím, že se můj čas nachýlil a brzy odejdu z tohoto světa.</em></div><div style="text-align:center"><br /></div><div><em>Chtěla bych ti říct, že mám Tvou maminku i Tebe moc ráda a je mi strašně líto, že vás musím opustit. Nevím, kolik toho o mě víš, ale to, co ti může říct tvá rodina, není důležité.</em></div><div style="text-align:center"><br /></div><div><em>Jsem dcera krále, Marietta Hattelská, a získala jsem zbraně Neporazitelné. Ty je po mě zdědíš. Zahnala jsem všechny nepřátele od našich hranic, ale pak jsem našla průchod do Tvého světa, kde jsem se zamilovala. Odešla jsem z rodné zamě, vdala se za svou lásku a nic nemohlo být krásnější. Jenže krásné věci dlouho nevydrží, a doktoři mi zjistili rakovinu. V té době jsem také otěhotněla a rozhodla se raději zemřít, aby se moje dítě mohlo narodit. Teď je mojí malé dcerušce měsíc a já vím, že umírám.</em></div><div style="text-align:center"><br /></div><div><em>Mám takové zvláštní tušení, a doufám, že si tento dopis nepřečteš příliš pozdě.</em></div><div style="text-align:center"><br /></div><div><em>Pořád mě straší ve snu tahle věta, snad to je vzkaz pro tebe:</em></div><div style="text-align:center"><br /></div><div>"<em>Králova krev mne zničila, zase mne spojí krev zrádce."</em></div><div style="text-align:center"><br /></div><div><em>Mám strach, že mého otce někdo zabije. Doufám jen, že nebude příliš pozdě.</em></div><div style="text-align:center"><br /></div><div><em>Jdi prosím, jdi do našeho království! Po mém otci se ujmeš vlády Ty.</em></div><div style="text-align:center"><br /></div><div><em>Tvá babička,</em></div><div style="text-align:center"><br /></div><div><em>Marietta</em></div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Polohlasně jsem dočetla a chtěla začít znovu, ale vtom kus pergamenu vzplál jasně modrým plamenem. Chtěla jsem vykřiknout, pustit ho na zem, aby mě nespálil, jenže se mi to nepovedlo, a po prvním šoku jsem si i uvědomila, že vlastně nepálí.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Netrvalo dlouho a pergamen byl pryč. Vlastně ne celý, z popela na mě mrkyl přívešek ve tvaru starodávného keltského symbolu.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Babiččin přívěšek.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Skoro s posvátnou úctou na něj hleděla. Byla to jediná věc, která tu po babičce zůstala a byla jen její. Měla pocit, jako kdyby v tom přívěsku žila dál.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Zavřela oči a vzpomínala.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Vzpomínala, jaké to bylo, když žil ještě děda a vyprávěl jí o ní. Byly to ty nejkrásnější vzpomínky z dětství, takové, co jsou zality slunečním svitem a štěstím, o kterých doufáte, že se ještě jednou zopakují a zároveň se toho bojíte, protože pak by to jejich kouzlo mohlo zmizet.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Tyhle se ale nikdy opakovat nemohou. Dědeček umřel, když jí bylo pět let.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>~*~*~*~</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Prudce jsem sebou trhla. Musím jít!</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Teď už není čas na výmluvy. Dopis babičky - Marietty jsem dostala, a tak už se z toho nevykroutím.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Pospíchám k vykotlanému stromu, tomu javoru, krerý po celou tu strážil mé tajemství. S mrštností veverky jsem vyšplhala nahoru a vytáhla z úkrytu své dva meče - malý a velký. Když jsem opět sevřela jejich rukojeti, málem se mi zamotala hlava. Byl to... neskutečně zvláštní pocit, radost smíšená s výčitkami, že jsem je tam nechávala tak dlouho.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Prsty jsem přejela pozvláštních znacích na nich vyleptaných, pak jsem se dotkla přívěšku a zavěsila si ho na krk. Dál už nebyl čas na tiché rozjímání.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Zamrkala jsem a pokračovala svou cestou dál.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Když jsem konečně vyklouzla ven z tunelu, můj pohled vyděšeně těkal sem a tam.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Velká část okolní krásné přírody byla prostě spálená. Něco se tu děje a je na čase zjistit co.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>~*~*~*~</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Poslední plíživé kroky a byla jsem u hradu.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Pootevřená brána - a nikde ani stopy po strážných, co se stalo?!?</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Opět jsem se přikrčila a tak tichounce, že by mi i ten nejzkušenější zvěd mohl závidět, jsem se protáhla dovnitř a neomylně zamířila k hlavní - královské věži.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Všude ticho, všude opuštěno, až mě z toho mrazí v zádech. Troufám si říct, že takové ticho jsem ještě nikdy neslyšela.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Králův pokoj je skoro prázdný, nikde ani živáčka - ani tady ne.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>A vedle trůnu...</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Musela jsem si zacpat ústa, abych nevykřikla.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Na obvyklých pohřebních márách, akorát více zdobených, ležel starý král, přikrytý tenkou černou látkou, na hrdle měl zaschlou krev a v rukou svíral dvě půlky Kamene ochrany.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div><em>Králova krev mne zničila, zase mne spojí krev zrádce.</em></div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Tak takhle to tedy je? Jistě, vládce sousedního království si na tuhle malou, pokojnou zemičku vždy dělal zálusk. Teď už tomu rozumím.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Někdo zběhl k jeho linii, ale předtím ještě zabil krále.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Jednoduché. Takže stačí už jen najít toho zrádce. Jak prosté.</div><div style="text-align:center"><br /></div> http://povidky-maitsuki.blog.cz/1204/dedicka-1-2 http://povidky-maitsuki.blog.cz/1204/dedicka-1-2 Jednorázové povídky Thu, 05 Apr 2012 15:55:49 +0200 Omluva <div>Prostě a jednoduše...</div><div>nevím, kolik budu mít teď na blog času. pomalu, ale jistě, se stalo, že u počítače trávím stašně moc času, často i na úkor školy. což nesmí být.</div><div>neříkám, že budu končit, to rozhodně ne, jen nemám tolik času, abych tu byla každý den a dávala blogu tolik, kolik jsem mu dávala doteď.</div><div>víte, že se snažím, a pokud to jen trochu zvládám, komentuju a přečtu si <em>celou</em> povídku, i když mi to možná zabere hodně času. a ten čas mizí. budu se snažit i nadále, jen to bude možná trošku jiné...</div><div>pomalu, ale jistě se mi situace vymkla z rukou (pchá, jako kdybych ji tam někdy měla).</div><div>těm, kteří ještě máte se mnou trpělivost a chodíte komentovat, z celého srdce děkuju. jsem vám vděčná, díky vám cítím, že moje úsilí bylo alespoň k něčemu. i kdyby ke mě chodil jen jediný člověk, já tu zůstanu.</div><div><br /></div><div>mám vás ráda!</div><div>PS: mám pocit, že tu jsou lidé, kteří se mnou nemluví (a jestli to je pravda, tak si tohle nepřečtou). kde jsem udělala chybu?</div> http://povidky-maitsuki.blog.cz/1204/omluva http://povidky-maitsuki.blog.cz/1204/omluva Mon, 02 Apr 2012 21:04:08 +0200 Wigtonští nováčci <div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/403/697/b4f41b81f1_84565387_o2.jpg" /></div><div style="text-align:center"><br /> </div><div>Bylo nebylo, na západě Anglie leželo malé, poklidné městečko Wigton. A nedaleko něj stála nevelká dívčí internátní škola. Studovaly zde dívky od patnácti do osmnácti let, většinou tiché, nenápadné, studijní typy, co je zajímají především knihy a známky. To se ovšem od základu změní!</div><div style="text-align:left">Slečna Forbestová, ředitelka školy, se totiž rozhodla otevřít novou třídu osmiletého studia a mezi těmi několika novými studentkami, pečlivě vybranými ve zkouškách, se totiž nachází Helen McCroyová, mistr kanadských žertíků a zaručeně spolehlivá tvůrkyně poprasku. A není jediná. Má tvrdou konkurenci, Lauren Berestfordovou. Byl to vůbec dobrý nápad?</div><div style="text-align:left">Dvě rozjívená děvčata, v souboji o to, která z nich bude největším postrachem a darebou školy, klidnou a tichou kontrukcí drasticky otřásnou.</div><div style="text-align:left">Jenže nerozlučná přátelství přicházejí často tam, kde by je člověk nikdy nečekal.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><strong>Postavy:</strong> Helen McCroyová, Lauren Beresfordová, Emily Saywerová a další...</div><div style="text-align:center"><strong>Žánr:</strong> komedie</div><div style="text-align:center"><strong>Předopkládaný rozsah:</strong> cca třicet kapitol</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:left"><em>Ušklíbla jsem se. Na tohle nestačí ani Berestfordová! Tiše jsem stiskla kliku třídy. Ani nezavrzala. Že by ji někdo namazal? Obezřetně se rozhlédnu... Nikde nikdo. Díky Bohu o mě nikdo neví. Potichounku pomalounku vklouznu do třídy a zamířím ke skříni, kde má učitelka uložené věci a především zásoby kafe. Ty jsou nezbytně nutné pro můj plán. Mimochodem vynikající plán. Rychle vlásenkou zakroutím v zámku, ten s tichým lupnutím povolil a já otevřu dvířka.</em></div><div style="text-align:left"><em>Vtom vrzly dveře do třídy. Ztuhnu, ani nedýchám, a přitisknu se ke stěně. Někdo se rozhlížel a pak vstoupil do třídy. A tu můj strach opadl a vystřídal ho vztek. Co tady dělá Berestfordová? Že se vůbec ptám. Moment překvapení je na mé straně. Nechám ji přijít až sem a nasypu jí lžičku kafe za krk. Lekla se pořádně. Dobře jí tak!</em></div><div style="text-align:left"><em>"Co ty tady?" ptá se vylekaně.</em></div><div style="text-align:left"><em>"Já? Čekám tu na tebe! Hodlám ti překazit tvůj plán!" syčím se zadostiučiněním.</em></div><div style="text-align:left"><em>Pokrčí rameny a zabručí: "To ti ještě oplatím!"</em></div><div style="text-align:left"><em>Pak zmizí na chodbě a já mám vztek sama na sebe.</em></div><div style="text-align:center"><br /></div> http://povidky-maitsuki.blog.cz/1203/wigtonsti-novacci http://povidky-maitsuki.blog.cz/1203/wigtonsti-novacci Sat, 31 Mar 2012 14:12:59 +0200 Pravidla pro grafiku <div style="text-align:center">Rozhodla jsem se, že se pustím do grafiky na objednávku. Myslím, že moje práce nejsou tak úplně ztracené a grafika mě baví, takže se do toho mileráda pustím, stačí jen říct. Pravidla (viz níže) bych ale přeci jen ráda měla a chtěla bych, aby se dodržovaly.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><strong>ikonky</strong></div><div style="text-align:center">nesmíte se vydávat za autora ikonky</div><div style="text-align:center"><strong>objednávání:</strong></div><div style="text-align:center">napíšete do komentářů: Název, jak si přibližně ikonku představujete (barva, přítomné osoby, pár řádek k ději, abych si mohla udělat přibližnou představu)</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><strong>Designy</strong></div><div style="text-align:center">nebudete se vydávat za autora designu</div><div style="text-align:center">design bude nastavený celý (ne jen jeho část)</div><div style="text-align:center">na své stránce mě uvedete jako autorku designu</div><div style="text-align:center"><strong>objednávání:</strong></div><div style="text-align:center">napíšete se do komentářů, popíšete přibližně sou představu (téma, barva, a pod.), na mail <a href="http://mailto:tess.maitsuki@gmail.com">tess.maitsuki@gmail.com</a> mi pošlete své heslo na blog a já vám design nastavím/napíšete mi svůj mail a já vám pošlu všechny části+návod (osobně upřednostňuju první variantu, protože nemám ráda, když někdo manipuluje s mou prací)</div> http://povidky-maitsuki.blog.cz/1203/pravidla-pro-grafiku http://povidky-maitsuki.blog.cz/1203/pravidla-pro-grafiku Grafika Fri, 30 Mar 2012 13:52:59 +0200 Putovní Povídka - Příběh Pobertů <div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/619/706/a1518b319e_82830388_o2.jpg" /></div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center">Autorky: Maitsuki, Clarett, Charlotte, Annie, Juliet Rocks, Pouli, Kallia</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><a href="http://povidky-maitsuki.blog.cz/1112/putovni-povidka-pribeh-pobertu" target="_self">~Co je to Putovní Povídka?~</a></div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><a href="http://povidky-maitsuki.blog.cz/1201/pp-ikonka" target="_self">~Hlasování o ikonce~</a></div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><a href="http://povidky-maitsuki.blog.cz/1201/pp-pribeh-pobertu-postavy" target="_self">~Vytváření AUTP postav - jen spoluautorky!~</a></div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center">Přichází poslední ročník Pobetů v Bradavicích. Ovšem jak bude vypadat? To vědí jen autorky. Fantazii se meze nekladou!</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center">postavy (z knih): Lily Evansová, Poberti, Frank Longbottom, Alice Devenová (budoucí Longbottomová, rodné příjmení neznám), Severus Snape, Lucius Malfoy (možná už tam nebyl, ale snad to půjde posunout), Regulus Black, Belatrix Blacková, Narcissa Blacková, Zlatoslav Lockhart, Sibyla Trelawneyová, <strong>Xenofilius Láskorád</strong> (vážně nechápu, jak mi mohl vypadnout)</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center">Postavy (AUTP): Samuel Buren, Sarah Tonksová, Elena Murenová, Půlnoční Bouře van Leeuwenhoeková, Elisha Vasoová</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="padding-left:30px"><a href="http://povidky-maitsuki.blog.cz/1202/putovni-povidka-1-kapitola" target="_self">1. kapitola - Mai</a></div><div style="padding-left:30px"><a href="http://povidky-maitsuki.blog.cz/1203/putovni-povidka-kapitola-od-clarett" target="_blank">2. kapitola - Clarett</a></div><div style="padding-left:30px">3. kapitola - Charlotte Evans <em>- zatím nenapsaná </em></div> http://povidky-maitsuki.blog.cz/1203/putovni-povidka-pribeh-pobertu http://povidky-maitsuki.blog.cz/1203/putovni-povidka-pribeh-pobertu Fri, 30 Mar 2012 13:33:47 +0200 11. Kdo dostane trest? <div>Usoudila jsem, že bych mohla zas přidat pokračování k povídce, když už je to víc jak měsíc, co jsem něco napsala, a ubohé kapitolovky tím trpí. chtěla bych je co nejdřív dokončit (což asi přece jen potrvá), protože mám vymyšlené další tři a chci nejdřív dodělat rozpracovanou práci.</div><div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/945/371/c193e3c5dd_81583983_o2.jpg" /></div><div>Věnováno Chloe ke spřátelení.</div><div>PS: přepsala jsem první kapitolu (<a href="http://povidky-maitsuki.blog.cz/1110/nastupiste-denet-a-tri-ctvrte" target="_self">TADY</a>), protože se mi prostě nelíbila a měla jsem úplnou krůzu z toho, že by si to ještě někdo přečet.</div><div>PPS: protože se mi tam nevešly, musela jsem dát pryč ikonky z menu. v článku ale zůstaly.</div><hr /><div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/148/322/eae32c3477_81598741_o2.jpg" /></div><div>Jakmile opustili hřiště, Harry vyhrkl: "Paní profesorko, Malfoy chtěl závodit! Já za to nemůžu!"</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>McGonagallová se na něj otočila a s přísně staženými rty pravila: "Čirou náhodou vím, jak to všechno začalo. Vy jste ale neměl na to přistoupit. Budete potrestáni oba. Pana Malfoye má na starost jeho kolejní ředitel, profesor Snape."</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Harrymu spadla půlka kamene ze srdce. Tak tedy bude ten *+@-!§? darebák potrestán také!</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Jakmile se přiblížili ke sklepení, citelně se ochladilo a Harryho odvaha stejně jako okolní teplota rapidně klesala.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Jsou za Snapem. To budou mít rodiče radost. Máma mu zas vynadá, že jí zas přišel dopis ze školy, který psal její kamarád a táta bude naštvaný, že jim zas píše Snape, tzv. Srabus. A Snape jistě nevynechá příležitost informovat je o jeho prohřešcích.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Profesorka McGonagallová zabušila na dveře učebny lektvarů, ty se za chvilku rozlétly a stejně prudce z nich vyrazil profesor Snape.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Harry sebou poplašeně škubl.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Profesorka oznámila: "Draco Malfoy, žák vaší koleje, létal mimo přítomnost učitelky, což je zakázáno. Trest je vaším úkolem."</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Snape se zamračil a typicky ledově pronesl: "A co tu dělá <em>Potter</em>?"</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>"Létal také. Uspořádali si tam jakési závody. Trest je v tomto případě ale moje věc."</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Snape, tedy vlastně <em>profesor</em> Snape, zúžil oči do úzkých škvírek a prohlásil: "Vy jste pana Malfoe viděla létat, vy ho potrestejte."</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Na to zmizel v učebně a práskl dveřmi.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><br />~*~*~*~</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Tentokrát se vítězně šklíbil Harry, když přišli opět na famfrpálové hřiště a profesorka McGonagallová oznámila: "Draco Malfoy! Pojďte s námi!"</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Jmenovaný vyvalil oči, poklesla mu brada a začal koktat: "Co já, proč já? Potter si vymýšlí!"</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Profesorka pokračovala úředním tónem: "Neřekla jsem proč. Nemáte důvod tvrdit, že si Potter vymýšlí, i když to často bývá pravda."</div><div style="text-align:center"><br /></div><div><em>Do háje. Takhle to chodívá, když se vaši rodiče znají s vaší učitelkou.</em></div><div style="text-align:center"><br /></div><div><em>Ale Malfoy bude potrestán! Bude potrestán! Juchů!</em></div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center">~*~*~*~</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>"Oba uklidíte celé famfrpálové hřiště! Někteří studenti tam s oblibou dělají nepořádek, obzvlášť, když jejich kolej prohraje. Začnete v sobotu ráno o půl osmé a budete tam, dokud nebude pan školník, který na vás dohlédne, spokojen."</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>"Filch né!" zasténal potichu Harry, ale ne dost.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>"Pan školník Filch," opravila ho Gonagallová.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>"To je všechno. Pane Malfoyi, teď můžete jít. Potter tu zůstane," oznámila ještě.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Tentokrát se Draco tak vítězně nešklebil. Vlastně se tvářil spíš jako zmoklá slepice.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>"Pottere, pojďte za mnou," dodala odměřeně.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center">~*~*~*~</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>"Profesore Kratiknote, půjčil byste mi Wooda?"</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Harrymu nadějí poskočilo srdce. Kde jen to jméno slyšel? Rozhodně to nevypadá, že by měl dostat ještě nějaký další trest.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Student Wood se za okamžik objevil a Gonagalka - teď už Harry usoudil, že jí zas tak může přezdívat - se ho hned zeptala: "Jestě pořád sháníte chytače?"</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Harry si náhle vzpomněl - byl to Oliver Wood, KAPITÁN FAMFRPÁLOVÉHO DRUŽSTVA!!!!</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Měl co dělat, aby si radostí neposkočil.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Oliver zatím smutně odpověděl: "Přesně tak. Letos nás určitě zase Zmijozel porazí."</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>"Neporazí! Tohle bude vynikající chytač!" vyhrkla nadšeně profesorka.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Oliver se stejně nadšeně usmál a řekl Harrymu: "Nech si z domova poslat koště a dnes večer přijď na hřiště."</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center">~*~*~*~</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><br /></div><div>První setkání se svými spoluhráči nastalo u oběda.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>"To je vynikající, Harry! Oliver nám právě sdělil, že budeš chytač, a tak že letos můžem porazit Zmijozeláky!"</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Dvojčata se radovali stejně jako on s Ronem.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Nejenže vyvázl jen s malým trestem - dobře, hřiště zas tako maličký není, ale ještě bude hrát za kolejní tým!</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>"Ačkoli to nedává najevo, profesorka McGonagallová je velká famfrpálová fanynka a hrozně jí záleží na tom, abychom letos vyhráli famfrpálový pohár. To dokazuje i to, že kvůli tomu ti zrušila zákaz vlastního koštěte a přítomnosti v týmu!" vyhrkl Ron, který byl nadšený snad ještě víc než Harry.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Všichni čtyři slavili jak to šlo.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Harry si přidal ještě dvě stehýnka a skoro litr omáčky. Už se nemohl dočkat večera!</div><div style="text-align:center"><br /></div> http://povidky-maitsuki.blog.cz/1203/11-kdo-dostane-trest http://povidky-maitsuki.blog.cz/1203/11-kdo-dostane-trest Věštba Thu, 29 Mar 2012 15:07:01 +0200